from instagram stories...
Včera jsem fotil event a zase se našel někdo kdo přišel a řekl “týjo, Leica..” - pokrčil jsem rameny. 🤷‍♂️
Nevím jestli tohle téma dokážu správně podat a vysvětlit, ale pokusím se. Jednak dvě věci - značka: Okay, je to Leica, ale nedržím ji v ruce protože je to Leica - a takhle snadno jsem se dostal tomu druhýmu pointu: nedělám teda s Leicou kvůli značce, takže vlastně pravděpodobně ani kvůli tomu, že by to mělo bejt něco “extra”. A to je vlastně naprosto přesný. 🔥

Zatím to není vůbec srozumitelný, co? Není to něco extra - tak proč s tím pracuju? Protože to funguje a má to přesně to, co já potřebuju/chci a nic navíc. PŘESNĚ TO, CO CHCI A NIC NAVÍC. ⚜️

A teď, teď jsem se konečně dostal k tý kouzelný podstatě tohodle postu, se kterou se chci podělit. Já se vždycky strašně hledal nejen ve stylu fotky, ale vlastně ve způsobu jakým ji vůbec chytit. Prostě jsem se v tom plácal. A tím si podle mě prochází naprosto každej, kdo se snaží věnovat nějaký tvorbě.

Značek je jako hnoje a druhů techniky jako sr… ještě víc. A kdo se v tom má pak vyznat, žejo. A kdo víc má vědět co vlastně chce, když tomu navíc nerozumí. To prostě zabere čas. 😓

A já - já jsem neskutečně vděčnej ani nevím čemu, že jsem se našel tak “brzo”. Asi po sedmi rocích. Byl tam Nikon, Canon, Panasonic, sáhl jsem i na Olympus, pak tam byla Fujina, Sonka … takže těch systémů jsem vystřídal hromadu. A společně s tím hodně snímačů a skel. A fakt mi to trvalo a žralo prachy. Každej přechod zabolel.

No a tak teda teď mám Leicu, už něco přes druhej rok (asi). Foťák, o kterým bych si nikdy dřív neřekl, že ho budu jednou mít, ba dokonce že po něm toužím. 🙏😂

Vyplynulo to samo. Došlo mi že už vím který ohnisko je mý a jak velkej snímač k tomu zároveň potřebuju. No a že ty dvě věci potřebuju mít v co nejmenší krabičce. 🧐
A tak hledáš. Míjíš X100 (u který celá ta idea začala), koukáš po RX od Sony.. a někde z dálky na tebe čumí ta Leica, která má pravděpodobně všechno co potřebuje na rozdíl od těch dvou dostupnějších možnostech, ale řekneš si že přece nebudeš debil a nevyplázneš přes sto klacků za něco takhle jednostanně zaměřenýho. Navíc za něco co není tak úplně stavěný na práci. 🤨

Jo, takhle jsem přemejšlel - a nakonec odcházel z @fotoskodacz s krabicí v ruce se strašnejma výčitkama. Fakt, že jsem na to začal okamžitě dělat 100% fotografickejch zakázek to ale úplně prolomil.
A teď po nějaký době, když vidím tyhle reakce a lidi jak se pořád plácaj v tom, že neví jestli ten, nebo tam ten objektiv.. a nebaví je to pak tahat protože je to těžký, tak si říkám víc a víc jak jsem vděčnej za to, že jsem se našel a nemám absolutně žádnou potřebu něco měnit, nebo nad něčím byť jenom dumat. 🤯

No a to je ono - naprostá, dokonalá svoboda. To je ten moment, kdy se tvoje dláto stane tvojí rukou. Prostě nepotřebuješ nic navíc. Nepřemýšlíš nad tím. Víš co máš, co můžeš a co ti to dovolí. A tak to pak prostě grapneš jak kdejakou tužku, když jdeš psát. Je to prostě jenom prostředek. Dláto. Tvůj zubní kartáček.. kterej si pak koupíš znova, až ti odejde, protože seš s ním spoko. 🤷‍♂️ A je úplně fuk, jestli to je středoformát od Hassla, Pentax, Sonka, nebo Olympus Pen.

A tohle - tohle přeju úplně každýmu, kdo nějak tvoří. ♥️

A malej odkaz na závěr s @tomasmikulacz - ten mi poprvý před lety ukázal první generaci X100 a pronesl jednu větu “když nemáš možnost měnit sklo, tak držíš hubu a fotíš”. A je to tak - tu frázi přenáším furt dokola.

You may also like

Back to Top