Stejně jako v březnu 2017, tak i teď o dva roky později píšu první blogovej post na novým webu. Tehdá to bylo o pro mě "velkým" kroku do neznáma. Z pokojíčku za 2100 měšíčně v Olomouci jsem se přestěhoval do Prahy, do fajnovýho bytu s vlastní zahradou za třináct. Byl to rozdíl.
Ze studentskýho freelance jsem skočil do náručí korporátu, s vedlejším podnikáním, na poloviční úvazek. Pozdějc ještě na trochu větší. Měl jsem z toho "dospělácký" pocity.
@misha.photo
Prahu od malička nevyznávám a ani dneska nemůžu říct, že bych si tu už zvykl. Jsem z Moravy a tam jsou prostě všichni pražáci kkti, nebo črci. Samozřejmě mi ani ne po roce do pražáka ostatní začali nadávat. 
Sice ještě pořád nevím jak vystoupit z metra na Václaváku tak, abych se dostal kam potřebuju, ale už vím kde najdu jídlo a že devítka s šestnáctkou jsou nejlepší tramvaje. Vystřídal jsem tři byty, zjistil proč jsou pražáci hvda za volantem, protože když v Praze nezávodíš, tak nikam nejedeš, sesbíral sedm pokut a víc jak čtyřicetkrát si rozbil hubu na pumptracku v Modřanech. 

V prosinci 2018 jsem podal výpověď a od února už zase podnikám na hlavní činnost. Bohužel už ne jako student. _sucks. Fujifilm jsem nechal z části za mnou a pustil jsem se na dráhu freelance fotografa (a videotentononca) s lektorováním v oboru. O workflow, technice, postprocessu apod.
Svým způsobem březen 2019 vnímám dost podobně jako březen 2018. V obou případech jsem do toho skočil po hlavě bez větších rozmyslů a záruk. A v obou případech jsem se toho prvního v měsíci nadechl s takovým tím blbým pocitem a nevysvětlitelným úsměvem na tváři. Takovýto - je to super, ale asi z toho brzo poseru.

Tak uvidíme za čas 💩

You may also like

Back to Top