GRUZIE V NOHÁCH | z Mestie do Ushguli ve čtyřech dnech
Do Gruzie jsme s cácorkou vyrazili na přelomu června a července. Slibovali jsme si od toho prosluněnou horskou krajinu, teploučko a minimum oblečení a vrstev na těle i v batohu. Přešli jsme část Svanetie, našlapali okolo 70 kilometrů v převýšení 3000/2300m nahoru a dolů. Pekli se ve třiceti stupních a taky mokli v osmi. Byli jsme hladoví, ale taky přecpaní. A tohle je článek pro všechny z vás, kdo ještě váháte.
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Doprava
Při přesunech se určitě setkáte s Maršrutkami, což jsou v podstatě takové minibusy. Jezdí v pravidelné časy, ale často zastavují i mezi domluvené zastávky. Jízdní řád budou mít ubytovatelé v dané oblasti nebo se zastavíte předem na zastávce, kde bývají malé kanceláře, kde vám poradí a můžete si předem zakoupit lístek (mezi Mestii a Kutaisi určitě doporučujeme koupit dopředu!). Připravte se, že přesuny zaberou spoustu času a rozhodně více než ukazují Google Maps. Například cesta mezi Mestií a Kutaisi trvá okolo 5 až 5,5 hodin. Ve městech pak bývá velmi levný Bolt. V turistických místech pak fungují klasické taxi, ale určitě se nebojte smlouvat.
Na jeden den jsme si mimo hory půjčovali auto a bylo to úplně v pohodě, řidiči i cesty se v pohodě daly, jen si člověk musí trochu zvyknout na kličkování mezi dobytkem i na větších silnicích.
Tip: Let z Kutaisi do Mestie - existují levné vnitrostátní lety napříč celou Gruzií. My jsme ho využili na přelet právě z Kutaisi do Mestie a byl to super zážitek. Letadla jsou malá, jestli si správně vzpomínám, max. pro 16 pasažérů. Jde o český dvouvrtuláč. Letenky jsou často dlouho dopředu vyprodané, takže doporučuju hlídat a to konkrétně tady na tomto webu.
Situaci doporučujeme sledovat předem na jejich FB stránce, kde píší rozpisy odletů (a je potřeba počítat, že nelétají každý den). Letadla odlétají z hlavního mezinárodního letiště (musíte najít na check-in Vanilla sky přepážku, kde vám dají ofiko lístky) a v Mestii přistanete na místním malém letišti. Je to vlastně jen jedna runway. Za to blízko centra, takže vás taxi, zvlášť když ho posdílíte s ostatními co letěli s vámi, nebude stát moc.
Ubytování
My jsme většinu ubytování řešili ještě před odletem na Bookingu. Platilo se vždy až na místě a jen v hotovosti. Měli jsme vždy samostatný pokoj pro dva a někdy i koupelnu jen pro sebe. Většinou ale byla sdílená s ostatními, stejně tak, jako ostatní prostory. Prostě guesthouse koncept.
Měna
Gruzie má svojí měnu Lari (GEL), která je u nás prakticky nesehnatelná, nebo velmi nevýhodně. Ve větších městech Gruzie jsou bankomaty, doporučuji ale vybrat vždy trochu více a na další bankomaty spíš nespoléhat. Platby kartou nejsou příliš rozšířeny, natož pak v horských vesnicích. Já jsem fungoval skrze Revolut, kdy jsem si klasicky před výběrem směnil CZK na GEL a pak vybral v bankomatu. Konkrétně v Kutaisi, později i v Mestii (což bylo poslední místo, kde jsme bankomaty našli).
Počasí
Co je důležité, teploty se opravdu velmi mění s ohledem na lokaci a nadmořskou výšku (á překvapení ) a na přechodu z Mestie do Ushguli jsme využili úplně všechno oblečení, které jsme měli včetně merino spodní vrstvy. Některé dny nám propršely a klepali jsme kosu v osmi stupních, některé dny jsme se zase pekli ve třiceti. V ubytování je pak třeba počítat s tím, že nemusí být zatopeno a taky můžete zalehnout do chatrče, kam dost profukuje. Takže i na noc se hodí něco teplého.
Jídlo
Většinou jsme jedli přímo v místech, kde jsme byli ubytovaní a to z jednoduchého důvodu - nebylo kde jinde. Jste navíc s ostatními cestovateli, domácí jídlo chutná neskutečně skvěle (zvlášť po každodenní tůře) a ven do zimy se vám už taky nechce. Platili jsme většinou 40 GEL/osoba/večeře. Po cestě mezi Mestií a Ushguli není tolik možností nákupu, brali jsme si tedy nedojedené jídlo z ubytování a nějaké nakoupené tyčinky už z Kutaisi a upečené doma v Praze. A jo - taky jsme měli často hlad.
Doporučujeme ochutnat Chačapuri, Chinkali, Ostri a Pchali. Ale na to si určitě příjdete i sami.
Domů mámě určitě přivezte sůl ze Svanetie a Čurčchela (typická sladkost z ovoce).
Odstaveček od cácorky na téma - bezpečnost:
Jestli je někdo největší posera v okolí, tak jsem to rozhodně já! I v Gruzii jsem měla svoje chvíle paniky, ale teď už hodnotím, že úplně zbytečně. Petr je hodnotil jako zbytečné už v první sekundě, to jsem ale nebrala jako objektivní zhodnocení situace, je totiž dost často magor. Ale k věci: V Gruzii je obecně bezpečno, pravděpodobně vás tu nezabije žádné divoké zvíře, had nebo hmyz. Já se ze začátku bála divokých psů, to jsou ale největší miláčci a chtějí vás všude doprovázet. Na krávy, koně, prasata, slepice a další hospodářská zvířata ÚPLNĚ všude si musíte zvyknout a dát jim trochu prostoru, jinak si vás vůbec nevšímají. Trochu divný lidi byli v Kutaisi, nikdy jsem si tam ale nepřišla méně bezpečně než v Praze.
VÝBAVA NA CESTU
Tohle všechno začíná pořádným batohem, na který padla spousta dotazů už na Instagramu. Pro cestu jsem na veškerá doporučení zvolil Osprey Talon 44. Nacpal jsem do něj dron, technickou kostku od PD na foťák, baterky, nabíječky a všechno, co bylo potřeba. Camelbag vak na vodu (3l) a ještě tzbylo místo na oblečení a pár drobností.
Dalším důležitým bodem jsou boty. A my jsme pro tuhle trasu volili spíš lehčí běžeckou obuv, než tvrdé a vysoké pohorky. Jsou lehčí, menší a rychleji uschnou. Což se nám vyplatilo skoro každý den, kdy jsme přeskakovali a nedoskakovali kaluže, bažiny.. a tak znáte to. Já tedy vyrazil v botách Altra Lone Peak 6. A to jsou nejlepší boty na tůry a běh, co jsem kdy měl.
Do batohu pak tři trika (teplejší i lehčí do horka), dvoje šortky, troje trenky, troje fusekle, sportovní mikinu, obyčejnou teplejší mikinu, nepromokavou větrovku a mini ručník. A to je všechno - protože jsem měl s sebou i jelena a co den jsme si přepírali prádlo po večerech na ubytku.
CESTA DEN PO DNI
Přikládám vám k dispozici mapu naší trasy, kterou jsme si zvolili. Tu jsem si trochu upravil hned v první sekci, kdy jsme vyrazili rovnou do prudkého stoupání na hřeben Mentashi, pokračovali dál přes vrchol Zuruldi a pak sešli do nížiny až do Tsvirmi.
Ve většině případů lidé volí snazší trasu podél řeky a nižších hřebenů na sever od Mentashi přes Kaskari. S touto variantou během prvního dne dorazíte až do Adishi. Trasa totiž není náročná, než když jdete po “našem” hřebeni a míjíte tak Tsvirmi.
Volil jsem tuto trasu, protože mi přišlo zajímavější se dostat na nejvyšší hřeben a vidět na obě údolí doleva i doprava a zároveň navštívit zmiňovanou vesnici Tsvirmi, která je díky svojí zapadlosti upřímně naprosto kouzelná.
Není turisticky tolik vytížená a proto v ní najdete surovější podobu Svanetijského způsobu života, než kterou objevujete pak pozbytek cesty k Ushguli.
Z toho plyne, že pokud si zvolíte původní variantu cesty, dojdete do Ushguli už za tři dny. A ne za čtyři, jako my. Otázka na vás, jestli chcete prozkoumat navíc ještě Tsvirmi a hřeben, přes který k němu vede cesta. Za mne osobně (a myslím že i za cácorku) můžu jen doporučit následovat naši stezku, byť mě budete hned po opuštění Mestie proklínat celí ufunění a zpocení při cestě do úvodního krpálu.
1. DEN
PŘÍLET A PŘÍPRAVA
Po příletu jsme využili transfer z letiště přímo od letecké společnosti Wizzair (v přepočtu asi 100kč) rovnou do centra Kutaisi. Stačí se nahlásit na recepci v letištní hale, za chvíli vás vyzvedne řidič a jedete. PROTIP: Na letišti jsme si také zařídili SIM kartu od společnosti Magti na data. Jako jediná nám fungovala i v horách, kdy si ostatní stěžovali, že vůbec nechytají signál.
Pomalu jsme se ubytovali, zahodili bágly a že nám zbýval už jen zbytek večera, vyrazili jsme k Bragrati Cathedral, kam nás vyvezl Bolt doslova za pajsku. Západové pohledy v prostředí katedrály a hurá na kutě, protože další den už to taková pohodička nebude.
2. DEN
KUTAISI - MESTIA
Druhý den jsme měli v plánu prozkoumat kousek Kutaisi a místní ranní trhy. A pak? Přesun na letiště (zase Boltem za pár kaček), chytit letadlo (viz. info na začátku článku) a přeletět do Mestie, kde začne celá naše výprava.
Už jen vnitrostátní let je zajímavý. Tak trochu sondujete místní krajinu, později kopce a hory, po kterých se pak člověk lopotí. A jo - ten svah o kterém jsem psal trochu výš, můžete vidět zrovna z letadla při příletu.
Z letiště místní taxi do centra Mestie a pak už se jen ubytovat. Zahodit věci na pokoji a vyrazit trochu prošondat Mestii, dát parádní večeři v restauraci Lille a nakoupit svačinu na cestu (to je poslední možnost někde něco nakoupit před cestou!). Ještě ten den jsem si zjistili čas odjezdů Maršrutek pro návrat z Mestie do Kutaisi - a navíc koupili i jízdenku, aby nám nikdo nevyfoukl místo. “Nádražní kancelář” je přímo naproti restaurace Lille a určitě ji nepoznáte na první pohled. Jsou to jedny z rozbitých dveří v protější budově - musíte se prostě pozeptat všech okolo a ti vás navedou k babičce, která vám ukáže svou kancelář. To je reálně jeden stolek se židlí a pár ušmudlaných papírů. V ten moment vám dojde, že tahle cesta bude fakt super (bez ironie).
TIP: Movie Bar & Cinéma - DEDE Mestia. Film který vám přiblíží těžký život místních. Film dostal řadu ocenění a v místě kde ho promítají pracuje přímo režisérka (Marian Khatchvani), která byla i v Karlových Varech na festivalu. Je to koneckonců její “kino”. Nebo spíš sklep?
Spali jsme v: Guest House Keti Margiani Mestia, 66,40 GEL
3. DEN a zároveň 1. DEN VÝPRAVY
MESTIA - TSVIRMI (14km, 7h)
Většina lidí jde cestu z Mestie rovnou do Adishi. Tak, jak jsem popisoval na začátku sekce s mapou. Předesílám, že úvod naší cesty, pokud se ji rozhodnete následovat, vás bude prostě trochu srát. Je to výšlap na vrchol bez kompromisu v klikatých serpentinách a není to taková kochačka, jakou si budete celou dobu představovat. Ale? Až se tam vydrápete, čeká vás odměna. Pochod po hřebeni Mentashi si vás začne pomalu získávat a nakonec mi dáte za pravdu. No fakt.
Cesta vám zabere skoro celý den, dobře si rozplánujte zastávky, abyste nedorazili do Tsvirmi po tmě. Tsvirmi je opravdu jedna z těch divočejších vesnic a takhle zezačátku možná budete rozčarováni z množství dobytku, divokých psů a podobně. Vesnice je velmi, velmi chudá, nenechte se ale zmást. Lidé jsou přívětiví, poradí, pomohou.
A pokud se rozhodnete spát ve stejném guesthousu jako my, tak budete očarovaní zvlášť. Nejlepší jídlo a nejautentičtější způsob ubytování přímo v obýváku u místních.
Spali jsme v: Tsvirmi Shorena's Homestay - GEL 107,39
4. DEN a zároveň 2. DEN VÝPRAVY
TSVIRMI - ADISHI (16km, 6h)
Ikdyž jsme celý předchozí den měli 25+ stupňů a pekli se ve vlastní šťávě, tento den nás přivítal mlhou a sychravější atmosférou. Od půlky trasy, kdy jsme se dostali výš mezi mraky jsme šli v temné mlze a později k závěru cesty nám i začalo pršet. Cácorka to sice neoceňovala, ale já osobně mám tenhle charakter horského počasí v největší oblibě, takže já si tenhle diskomfort vždycky užívám, protože co chvíle, to jiná krajina. Aneb chození v mracích.
V Adishi jsme už spali ve větším guesthousu, kde jsme potkali další cestovatele, se kterými jsme se pak průběžně míjeli až do konce cesty v Ushguli. A koneckonců tady jsme poznali australský pár, se kterými jsme pak strávili pár dalších chvil v průběhu zbytku cesty.
Následujte značky a dojdete úplně v pohodě. A to platí pro všechny trasy.
Spali jsme v: Adishi Hotel Family Bachi - GEL 68
5. DEN a zároveň 3. DEN VÝPRAVY
ADISHI - IPRARI (18km, 8h)
Na tomto přesunu vás čeká přebrodění řeky. Většina místních vám doporučí využít koně a i my jsme to měli v plánu. Jen nám došly peníze. Byli jsme nakonec rádi, protože to byl super zážitek a nebylo to nic hrozného. Voda byla hodně ledová a měla opravdu silný proud. Přesto jsme měli štěstí, že jsme se dostali do Gruzie zrovna v době po velkých vodách, kdy už byly řeky klidnější. Ona se ta řeka totiž nedá přebrodit vždycky, proto tam místní nabízejí převoz na koních. Cácorce jsem sehnal dlouhý klacek, ať má nějakou oporu po cestě a nebylo co řešit.
PROTIP: Pokud máte pantofle, nebo něco jiného než svoje boty na trek, využijte je, ať nemusíte jít na boso, nebo po zbytek dne v mokrých botách. My jsme to prubli na boso.
Později při výstupu na hřeben minete vyhlídku na vzdálený ledovec a pak zeshora hřebenu, kde naberete trochu sil posezením a kocháním se, je to už víceméně pohoda a jdete spíš jen dolů. Iprari je pak už trochu větší a civilizovanější vesnice, kde se to guesthousy docela hemží. Takže ani o společnost nebudete mít nouzi.
Spali jsme v: Betegi Guest House - už si nevzpomínám za kolik
6. DEN a zároveň 4. FINÁLNÍ DEN VÝPRAVY
IPRARI - USHGULI (14km, 6h)
Cesta z Iprari do Ushguli začíná dalším náročnějším výstupem a pak pokračuje podél hřebene nad řekou a hlavní cestou mezi Iprari a Ushguli, kterou pojedete (nebo taky ne) zpátky taxíkem do Mestie. A kterou se dopravují takoví ti takzvaní “turisti z Václaváku”, co se nechají z Mestie do Ushguli dovézt za půl hodiny taxíkem, zatím co vy se tam trmácíte čtyři dny.
Cesta je docela pohodová a až narazíte na ceduli Ushguli, tak moc nejásejte. Ještě vás čeká pár kiláků.
Ushguli vás ale očaruje. Je tam už trochu znát síla turismu, přes den se to tam jimi docela hemží, jak je taxíky vozí tam a zpět. Ale po páté hodině vesnice najednou utichne. Zůstávají jen místní a nebo dobrodruzi, kteří tam tráví noc po několikadenní tůře, stejně jako vy. Večer i ráno je tam kouzelné. A navíc? Je tam hned několik míst, kde se dá dobře najíst.
Jen jestli si myslíte, že v Ushguli najdete ATM, narazíte. A narazíte stejně jako my i ti, které jsme potkávali po cestě s námi. Všem docházely peníze. Naštěstí jsme v Ushguli našli rodinku (dokonce českou), která ním dala cash výměnou za okamžitý převod na účet. Ti peníze měli, protože svou trasu teprve začínali. Z Ushguli do Mestie.
A co se peněz týče, přichystejte si na cestu opravdu něco navíc.
Spali jsme v: XII century - nejlepší ubytování! Taky už nevím za kolik, ale to všechno najdete na Bookingu
7. DEN
IPRARI - USHGULI
Ráno jsme z Ushguli vyrazili zpět do Mestie taxíkem. Byl to pro nás první styk s jakoukoliv technikou přepravy po těch čtyřech dnech, až nám to přišlo jako strašný švindl. Zvlášť pak, když se do hodiny octnete zpátky v Mestii. Taxík jsme navíc sdíleli s naším australským párem, tak jsme to měli o to levnější. Což nás ten den už netrápilo po tom, co jsme stáhli tu českou rodinku o cash.
KORULDI LAKES
Po návratu do Mestie jsme se ubytovali, zahodili věci a vyrazili shánět taxík, co by nás vyvezl nahoru ke Koruldi Lakes. Ty jsme chtěli vidět a měli jsme čas akorát tak na to, abychom si mohli dovolit cestu po svých jen dolů. Nasedli jsme tedy do Mitsubishi Delica (těch aut tam jezdí hromada, vlastně nic jiného a upřímně nechápu, co je to za tank, protože ta trasa kterou nás týpek vezl po otázce “jestli chceme offroad trasu” a já kývl že rozhodně! byla opravdu brutální) a vyrazili.
Užili jsme výhledy u jezer, pozorovali krávy co poskakovaly a běhaly kolem jezer (krávy opavdu umí běhat radostí) a pak se vydali pěcho směrem dolů. A tady pozor. PROTIP: Opravdu si dejte pozor na to jakou trasu dolů volíte. Existuje jedna adventure “slaňovací” stezka, za kterou mě cácorka dodnes proklíná.
Jestli vás zajímá víc ohledně tras ke Koruldi lakes, můžete zkusit tenhle web.
Spali jsme v: Mestia Panorama - Avtandil Khergiani 7 - GEL 81
8. DEN
MESTIA - KUTAISI
Tohle byl náš první den zpátky v civilizaci. Po pětihodinové cestě Maršrutkou z Mestie do Kutaisi, kdy jsme vystoupili v 34 stupních u mekáče, jsme se vydali na ubytování Boltem zahodit věci, vysprchovat se a dát si pohodovou chilládu ve městě. Ten den jsme nic extra nedělali, jenom šondali, jedli a pak spali.
9. DEN
MARTVILI, TSKALTUBO
Poslední den jsme si půjčili auto a naplánovali si menší výlet. Vyrazili jsme prozkoumat kaňon Martvili, ale nevyužili jsme nabídky místních plaveb apod., podařilo se mi v průběhu cesty najít secret spot, kde se můžete vykoupat i pokochat. Nebo opalovat nahatí.
A potom? Potom jsme vyrazili na Urbex. Ale sakra děsivej. Lázně Tskaltubo. O tomhle asi nebudu prozrazovat víc než fotkama. Stojí za to to vidět. Přidám jen PROTIP od Cácorky: doporučuju jít jen na ty nejvíc profláklé lokace, protože v ostatních stále bydlí místní, kteří využili místo pro svoje účely a ač se nejedná o jejich majetek, narušíte jim tak klid a ti se to rozhodně nebojí dát najev
10. DEN
KUTAISI - PRAHA
Následující den jsme se nechali brzo ráno dovézt Boltem na letiště, zamáčkli jsme slzu a vrátili se do Prahy. A to je tak všechno!
Jestli vám článek pomohl, líbil se vám, nebo máte jiné postřehy, dejte nám o tom vědět komentářem. Budeme rádi za každou zprávu, která nám dá motivaci psát dál ❤️